Základní osnovu kovového průhledového hrazení tvoří mříž, která se v klasickém provedení skládá z rovných tyčí. jako svislic a příčniků nebo z protisměrných úhlopříček. Tato osnova kovového hrazení zůstala nezměněna a používá se i dnes, požadujeme-li prosté ohrazení prostoru. Mříž však může být a je většinou tvořena výslovně jako výtvarné dílo: různě profilované a tvarované kovové součásti jsou skládány do ornamentů a poté celých obrazů. To ovšem mohou realizovat výlučně jen umělečtí kováři a zámečníci. Pravidelná mříž tohoto druhu kovových hrazení se jako základní osnova v určitých fázích vývoje úplně ztrácela a byla nahrazována tvarem libovolným a často i nepravidelným, až bizarním, a to podle navržené kresby.

Ozdoba mříží se ve svých různých formách daných dobovými slohy ještě liší podle účelu, kterému je funkčně určena. Je jiná například pro okenní zábrany, dveřní výplně, zábradlí, dekoraci apod. Ke zdobení mříží poskytuje nevyčerpatelné množství motivů hlavně ornamentika, která se již mnohem dříve bohatě vyvinula u všech národů. Motivy mohou být (podle záměru a daných uměleckých směrů) naturalistické nebo stylizované, a to v ploše nebo plastické.

Vlastní ztvárnění dobových ozdobných mříží se může členit podle příslušných návrhů na tvarování sloupků, svislých a vodorovných tyčí; vyplňování mezer mezi tyčemi nebo vyplňování celých ploch vymezených konstrukcí; spojů tyčí nebo tvarovaných kusů mezi sebou, případně k nosné konstrukci nebo k obvodovému rámu a skládání takto zhotovených kovových prvků v jednotný celek. Následující způsoby tvarování jednotlivých části mříží jsou pouze stručným výčtem těch charakteristických.

Kovové sloupky se vyskytují u mřížových objektů (například oplocení pozemku nebo zábradlí nábřeží, ramp apod.) jako jejich nosná část místo zděných nebo betonových sloupků. Mohou být kruhového, čtverhranného nebo proměnlivého průřezu s různě opracovaným povrchem. Sloupky se dříve tvarovaly podle vzorů antických sloupů, kandelábrů, stojanů atp., kdežto později a v současné době se jejich tvar postupně zjednodušoval podle volnějších návrhů, ovšem v souladu s celkovou výtvarnou koncepcí mřížového objektu. Z praktických důvodů se jako způsob zpracování volí hlavně lití, jen vzácně kování. V takovém případě se vždy dbá, aby zdobení kovaných sloupků (jako nosného prvku) bylo bohatší než zdobení vlastní mříže.

Z tyčových prvků, určených zejména k oplocování, se tvarují hlavně svislé tyče, které se dělí na hlavní a podružné. Hlavní jsou nosné, určené ke kotvení do podezdívky oplocení. Podružné, rovnoběžné s hlavními, jsou výplňové a v konstrukci mříží se připojuji k příčné armatuře. U některých mříží se všechny svislé tyče v hustém řazení kotví do podezdívky oplocení. Oba druhy se obvykle tvarují stejným způsobem. Tvar tyče může být rovný, zvlněný, kroucený, ovinovaný úzkou páskou, drátem nebo listovou ozdobou. Horní konce tyče se zakončují prostou špičkou, zvlněnou špičkou na způsob zátkové vývrtky, kopím. podobou květů, listů nebo jiným tvarem, a to ani ne tak z okrasných, jako ochranných důvodů. Zakončení svislých tyčí může být vyrobeno zvlášť a pak spojeno s tyči v pevný jednolitý celek. Za stejným účelem se také konce tyče vykovávají nebo roztepávají a vyříznou v požadovaný tvar. U vysokého oplocení se svislé tyče mříže jednoduchého tvaru uprostřed doplňují různě profilovanou objímkou kvůli zdobení jeho střední částí. Vodorovné tyče, obvykle plochého průřezu, mají více konstrukční význam (jako ztužující prvek). Málokdy se tvarují a v mřížích se umísťují nahoře pod špičkami svislých tyčí, dole u podezdívky oplocení a někdy i uprostřed. Skládají se většinou ze dvou rovných a rovnoběžných pásků, ale mohou být i zvlněné podle požadovaného tvaru otvoru nebo ze statických důvodů, aby působily v mříží jako ztuženi v obou směrech. Jeden z nejstarších způsobů ztvárnění svislých a vodorovných tyči se užíval při mřížování menších otvorů, například oken, a to ostrými záseky do kruhových nebo čtverhranných tyči, které se pak ohnuly pod úhlem 45° nebo do úplného oblouku, a vyplnily tak otvor. Takový způsob ztvárnění je ovšem třeba označit spíše za účelový než okrasný. Při bohatší výzdobě kovové mříže se vyplňuji mezery mezi tyčemi (nebo celé plochy vymezené nosnou konstrukcí) tvarovanými kusy. Užší mezery mezi tyčemi se vyplňuji obloučky, kroužky, vlnkami, spirálami, závitnicemi nebo vyřezávaným plechem a jejich podlouhlé obrysy i souvislými meandry různých vzorů z kujného železa. Také se rám mříže rozděloval stojinami a příčníky na menší díly čtvercového nebo obdélníkového obrysu, které se pak vyplňovaly různě i tvarovanými kusy buď kovanými, nebo vysekanými z plechu a skládanými do ornamentů s motivy rostlinného nebo živočišného světa, groteskními nebo fantastickými. Nečleněná plocha ohraničená jen obvodovým rámem a určená pro ozdobnou kovovou výplň se vyskytuje zejména u příček vnitřního dělení prostoru, krytů a dekoračních prvků. Ze začátku se kromě geometrických vzorů hojně používalo volut ve všemožných variacích, často zakončených bizarní zvířecí nebo lidskou hlavou znetvořeného profilu, lupeny nebo plastickými tvary kytek, šišek, růžiček atp. Například z širší ploché tyče se vysekalo více pásků, které se stáčely do závitnic a spirál vyplňujících celou vymezenou plochu. Nebo se mřížová kresba obohacovala tak, že se konce spirál a závitnic a místa výběžků ze spirál roztepávaly nebo jiným způsobem vyplňovaly na plocho, čímž vznikala jakási kovová ažura působivého tvaru. Listová ozdoba (jak samostatná, tak doprovázející řidší spirály) se prováděla plošně vysekáním z roztepané tyče nebo plechu tak, aby působila bud‘ jen obrysem, nebo plastický stočením a protepáním větviček a listů podle navrhovaného tvaru. Oblíbené bylo také provlékáni oblých tvarů mezi sebou v tzv. osmičku ve spojení s volutami a různé pletence. Později následovalo tvarování abstraktními prvky fantastického vzhledu nebo návrat zpět k tyčovým kompozicím nebo se tvarování rozvíjelo v nových formách inspirace podle historických vzorů. Konec devatenáctého století a dvacáté století se již vyznačuje hledáním nových směrů v umělecké tvorbě.

K tvarování patří i doplňková výzdoba kovových mříží, jako jsou rozety, festony, girlandy, emblémy, erby, koruny, iniciály apod.

Kovové prvky mříží jsou navzájem spojovány svařováním, šrouby, nýty, kuličkami, prstenci nebo sponami. Vystupující části těchto spojů se rovněž různě tvarují v souladu s navrhovanou ozdobou mříží. Například hlavy nýtů, šroubů a svorníků mohou být hranaté, půlkulaté, kuželové a zvláštních tvarů, prstence a spony zase různě profilované. Nebo skryté spoje jako svary, nýty a šrouby se zapuštěnou hlavou se kryjí rozetkami nebo ploškami zvláštních tvarů. Skládáni, jinými slovy montáž, je konečným procesem v tvarování mříží, ve kterém se zhotovené kovové ozdobné prvky spojují a upravují v konečný tvar mříže podle navržené kompozice.

Závěrem k této kapitole ještě dodejme, že současný rozvoj techniky umožnil značně rozšířit pole působnosti uměleckému kovářství a zámečnictví.

ZUB, Gleb. Ozdobné kovové ploty a mříže. 1. vyd. Praha: Grada, 1999, 183 s. Stavitel. ISBN 80-7169-735-4.

Knihu si můžete například zapůjčit v Městské knihovně v Praze.